Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 11, No. 7, Ed. 1 Thursday, February 27, 1896 Page: 1 of 8
eight pages: ill. ; page 22 x 15 in. Digitized from 35 mm microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
.......
w»'
i
DEMOKRATICKÝ TÝDENNÍK VĚNOVANÝ ZÁJMŮM ČECHOSLOVÁKŮ V TEXAS,
číslo 7
Ia Grange, Texas, dne 27. února 1896.
Ročník XI
ZPRÁVY TEXASKÉ.
Ellinger, Textu
Svobody.
T. R. Marek.
což se mi líbf.
K. A. Foyt.
Škola “Chromčik,
A
•v
Fr. Šulak.
Druhý den byla
lickém
hřbitově
C
DOPISY
divčata vybírali. Tu mě napadlo
uvvuaia VJV-OV au -5 H“raMIV» • • . r
holt Honzo, nesmíš žádnou přleži. aapofi trocha radoati, když nás tan
_ * — N 1. -IT-:E •TN!: "T. elnX:-l.
rok nechají na pokoji. Ťa slečinka
-\
čtenářky Svobody.
X.
h.
27
slavný pohřeb,
deček vykonal
se peobiti nejen
brž i na duševní
žáků; myslím to
každého učitele.
na rozumové ný-
schopnosti mých
že je povinností
Vývin rozumový
c-52-marMrFaT
.e.
Paulině Polanský musí býti hodně
chytrá hlavinka. Matičko skákavá,
nepřál bych si býti pod jejim pan-
toflem. Znamenám se ve vit úctě
Ammannsvillský mladík.
Granger, 23. února.
Sedím doma a smutně pohlížím
oknem, jak se voda blýská. Sotva
zem počala trochu osychati, už zase
prší.
Zdejší evangelická osada měla
mfti dnes bohoslužbu, a pan farář
Chlumský z Brenbam přijel, ale se
I dí u kamen a čeká až dešt ustane,
Haif Moon, Tex. 93. ún.
Každý týden s toužebnosti očeká-
vám “Svobodu’' a jakmile ji obdržím
přehlížím dopisy, které mne nejvíce
zajímají. Obzvláště dopisy od naši
mládeže ráda čtu. Ale zřdka nčj a
ký naleznu ze sousedních osad, mě-
———.....
kuráž, ostatně myslím že k tomu ani
nedojde. My mužští budem míti
West, Tex. 19. ún.
Ctěný pane Haidušek!
Úctivě prosím o uveřejnění tohoto
mého dopisu.
. tlS^Kdo potřebujete jakoukoliv
poradu odbírejte “SVOBODU,” ob-
držíte poradu sa darmo.
Počasí jest zde špatné—stále prší,
lid jest s prací pozadu. V Ellinger
se mně dobře líbí, ač jsem zde teprv
dva týdny. V neděli 16. února od-
bývána zde maškarní zábava, kdež
bylo lidu plno a všichni se dobře
bavili. — Večer chodíváme na hon,
AmmannsviUe, Tex.
Ctěná red. Svobody!
Pozdravuji všecky čtenáře a čte-
nářky, a zároveň také p. redaktora a
celý personál Svobody, a nepřál bych
nikomu z nich, aby tak zažili maso-
pust jako já. Máme letos přestup-
ný rok a jak jsem se dočetl v dopise
od Anny Poslednikové, bndou sobě
aby mohl vrátiti se domu. Služby
boží jsou odloženy ua 3 ueděli post-
ní, 8. března — nebude-li špatná po-
hoda.
Polikáři se chystají k tuhému zá-
pasu a těžkp je předvídali, jaký bu-
de výsledek. Poslední zprávy z
Washingtonu sde způsobily překva-
pení. Myslilo se sde, že vládneme
celým světem a že těch stříbrných
dolarů necháme naraziti do libosti,
ale selhalo nám a musíme se spoko-
jili se zlatém od mnohých velice ne
náviděným. Uděláme to jako ve
staré vlasti, když nebude chleba .bu-
deme jisti rohlíky.
Naše nová dráha do Georgetown '
prý bude dohotovena co nevidět, za-
počne prý se pracovali jakmile pově-
trnost dovolí. Byl by to malý ‘boom’
pro náš Granger, kde naši obchodní-
ci toužebně očekávají obživení ob-
chodu. Doufám, že nastane poho-
da, by práce v poli započala.
Pavel Machů.
Dubina. 17. února.
“Svoboda” onehdy přinesla vysvět
lení p. Řeřicha, že on má ve službě
16 leté děvče o které jeho matka že
se nestará hned od jedenáctého roku
a v pádu tom, že rodiče děvčete ne-
jsou oprávněni brati mzdu téhož děv
čele. Kdyby to bylo pravda, možná
že by to bylo v pořádku. Jakožto
bratr té matky, jsem povinnen vžiti
česť mé sestry v ochranu. Rád bych
věděl kde p. Řeřich toto nepravdivé
vysvětlení nabral? Kolik takových
krkavčíoh matek se nalézá v našem
národě, které by se o své děti nesta
raly? Myslím že ani jediná. Zde
podávám já vysvětlecí jak se věci
skutečně mají. Má sestra M. Van
čurá před čtyřmi roky přišla do Tex
as se svou lile tou dcerkou. Jako ne
majetná byla odkázána na práči
svých rukou. Po nějakém čase da-
la dcerku do služby a.podmínkou, že
musí choditi do školy, což se stalo a
byla tam dva roky. Během doby té
matka ji šatila a vždy na ni dohlíže-
la. Pak ji dala do služby ua jiné
místo, kdež byla rok a že nebyla za
psána do státní školy, matka pla-
tila za ní školu. Už je přes rok u
Řeřicha. Poslal on ji do školy/ Ni
koliv. Ale na muziky přes noc to
dovoluje. To je snad ta otcovská
péče, kterou ti děvče tomu věnuje.
Ostatně poslední dobu co děvče je u
Řeřicha, chová se ku své matce vel-
mi neslušně, ba až pohrdlivě, kde k
tomu přišla? Před tím se tak ne-
chovala. Proto matka chtěla dáti
dítko své na jiné místo a též za lepší
plat. Děvče nechce odejít. Co v
tom vězí? Kdyby p. Řeřich poučo-
val děvče v jeho povinnostech, totiž
v úctě k matce a náboženství, děvče
by jinak se chovalo a p. Řeřich by
za to byl hoden chvály. Její matka
chce aby děvče bylo vedeno k dobré
mu, co se týče mzdy děvčete o tu
bude soudní cestou zakročeno, aby
jí matka nabyla.
stečka Shiner a okolí Haif Moon.
Vypadá to jako bysme zde ani nežili
a žádný nebyl schopen něco namasti,
a přece jest nás zde mnoho a též
schopných dopisovatelů. Snad ten
rozjařený masopůst byl toho příči-
nou, že žáduý nepsal, neboť se zdálo,
že těm zábavám letos nebude konec.
Obzvláště ženské zábavy a maškar-
ní plesy často se střídaly. Avšak teď
nám nastala doba postní, doba to k
rozjímání minulosti a nadějné bu-
doucnosti. Počasí jest deštivé, dnes
notně zapršelo, že nebude lze delší
dobu v poli pracovali. Městečko
Shiner stále vzrůstá. Během krátké
doby postaveno několik obydelních
domků i obchodních budov. Též ně-
mecký kostel má býti dohotoven co
nevidět a na 1. března má býti osla-
ven. Na 20. února stihlo velké ne
štěstí rodinu F. Kutače při osadě
Hermis, utopila se jim 19 let stará
dcerka, když lovila ryby. Pozůstat
ky utopené pohřbeny na katolickém
hřbitově v Shiner. Naše mládež by
měla častěji dopisovali, nemálo by jí
to prospělo. S pozdravem
Lidmila Bača.
Naše svobodná škola skončila dne
11. ún., já však učil do 13., čímž
jsem vyučoval po dva dny zdarma.
Poslední den byla odbývána zkouška
v mé školní světnici a večer pak
předslavení, jehož se súčastnili všich
ni žáci v místnosti p. Kněska.
Průměrná návštěva školy za ony
čtyry měsíce byla 904. Za tu dobu
nevynechali Emil Zapalač a Jos. Ba-
ča ani jediného dne; Roman Bača
jeden den; Leop. Sládek část dne,
několikrát, Ch. Schmitt pouze když
byl nemocen a F. Šupák několik dní
během vánoc, klyž byl na návštěvě
u svých rodičů. Mnozí jiní navště-
vovali pravidelně jak tomu počasí a
vzdálenost od školy dovolovaly.
Zmiňuji se o tom, jelikož na počát-
ku školy jsem slíbil žákům, že uve-
řejním jména všech, kteří nevyne-
chají ani jediného dne aneb ne více
než jeden den.
Během mého vyučování snažil jsem
pohřbena na kato-
v Shiner. Měla
Duchovní otec Hu-
pohřební obřady.
Hlubokým žalem sklíčeni jsouce,
dáváme všem známým a krajanům,
mimo West žijícím, bolestnou aprá-
vu, že našeho rodáka a vzorného ob-
čana, pana Jana R. Petra, obchodní-
ka na West, stihla bolestná a dlou-
ho krvácející rána. Před několika
dny byla stižena jeho milená a dale-
ko široko vážená manželka “zápalem
plic.“ Litovali jsme ji všichni, ale
kojili jsme se stále nadějí, že se u
zdraví. Než dne 17. t. m. smutně
rozezvučely se zvony na našem chrá-
mu Páně, zvěstujfce tu bolnou novi-
nu: “Paní Petrové není již více me-
zi námi.“ Jaké vážnosti v Pánu
zesnulá mezi lidem požívala, toho dů
kazem byl ten obrovský dav lidu jak
slovanského tak také i amerického,
jenž ji k dočasnému odpočinku do-
provodil, a že oblibě velké se těšila,
to nám dosvědčuje ta okolnost, že
snad ani jedno oko nezůstalo při je-
jím pohřbu suché. Pohřeb konán
byl slavným způsobem dne 18. t. m.
O 10. hod. před pol. přišli 2 kněži
totiž já a můj soused, vlp. Gleissner
do domu smutku a vykonali přede-
psané smuteční obřady, pak zapěli
zpěváci: “Hle již tenkrát jsem do-
konala“ atl., načež rakev vložena do
nově zřízeného, krásného pohřební-
ho vozu a lid v průvodu při zpěvu
"Miserere" ubíral se s mrtvolou do
chrámu Páně, kdež vykonáno re-
quiem a offioium. Nato Jsme se
odebrali na hřbitov, kdež opět slav-
né byly obřady s kázáním. V Pánu
zesnulá čítala 21 let věku svého, by-
la něco přes S let vdaná a zanechává
po sobě 3 malé dítky: Mařenku, Ti-
ninku a Rosinku. — Panu Petrovi
vyslovujeme srdečnou soustrasť a
jeho zvěčnělé pant “sladké odpočinu
tí po boji života.“ S úctou
Rev. Frank Gabriel Šebfk,
West, Texas.
Rodinu zesnulé potěšíš Bůh a jí po-
přej odpočinutí lehké /
Františka Marčák.
Cyclone, Tmu.
Ct. red. Svobody!*
Již jsem 13 roků v Americe a do-
sud jsem do novin nepsal. Poněvač
od nás žádný nepíše, umínil jsem si
pár řádků napsat. Kdyby všichni
čtenáři psali tolik jako já, tak by ne
byl ani jeden dopis v naší milé Svo-
bodě. Já vždy s radostí Svobodu
očekávám; neprvé přehlížím dopisy
a pak právy co se kde stalo; romá-
ny ponechávám těm mladým.
Počasí jest špatné, v poli jsme le-
tos dosud nic nedělali; v polích je
plno vody, a bude li ještě tento mě-
síc pršet, nevím jak budem s polní
prací pokračovat.
Musím se také zmínili, Že nám na
Cyclone přibyl nový kovář; první
byl Němec, druhý je Amerikán, tak
nevím, který bude dělat lepší práci.
Na Seaton bude také o jednu štoru
více; nevím zda li jest už dohotove-
na, již jsem tam dlouho nebyl. Ve
škole při Ooker nebude se již více
tančili, jelikož byla budova ta roze-
brána a kouskami se podělili ti, již
k ní přináleželi.
Pozdrav na čtenáře a čtenářky
§ Weimar, 23. února. Dnes ráno
náš rodák p. Josef Macha, jenž by-
dlel nedaleko Weimar, v dobrých
poměrech, střelil svou ženu do pr-
sou, jednoho že svých synů do boku
a po druhém střelil. Na to odebral
se do kůlny, kdež se oběsil. Byl 55
let stár. Delší dobu žil se svou ro-
dinou v neshodě — ostatně zdál se
býti spořádaným občanem. Budiž,
mu země lebkou/
§ Taylor, 20. ún. —- Republikáni
okresu Williamson odbývali zde o
křesní konvenci, jíž se súčastnilo asi
ICO delegátů. Prohlásili svůj sou-
hlas a národní rep. platformou přija-
tou roku 1892 v Minneapolis a vyslo-
vili se ve prospěch vysokého cla. Je-
kož okres ten jest oprávněn ku 12
hlasům, zve lili 12 delegátů do státní
konvence, která bude odbývána v
Houstonu, 20. dub. Delegáti pouče-
ni by hlasovali pro W. K. Makem-
zóna z Georgetown, co delegáta k
národní konvenci v St. Louis.
§ West, 22. ún.—Rolníci jsou na
pokraji zoufalství následkem panu
jících dešťů. Bude to trvat několik
neděl nežli nižiny vyschnou tak aby
v nich mohlo být oráno; dosud není
téměř pranic zoráno. Oves vypadá
dobře; kukuřice ještě většinou stejí
ua polích, ba tu a tam bělá se ještě i
bavlna. Letos bude zde o něco více
bavlny seto, ač ne tolik jako roku
1894.—Manželka krajana J. R. Pe
tera, zdejšího vynikajícího obchodní-
ka, zemřela v pondělí ráno a za vel-
kého účastenství byla na katolickém
hřbitově pohřbena.
§ Cleburae, 20. ún.-Texaský stát-
ní kongres rolníků zahájen zde 18.
ún. Líčeny různé zkušenosti a udí-
leny rady. Všeobecně schvalováno
by nebylo letos pěstováno více bavl-
ny než roku 1895, by byla věnována
větší pozornost chovu dobytka a aby
byly zkoušeny i jiné plodiny. Mlu-
veno též o možnosti exportování rol-
nických výrobků. Účastníci souhla-
sili s půl stoletou texaskou výstavou
a zvolili delegáty do Dallaské kon-
vence, jež se bude 25. února odbývá
ti. •
§ Austin, 24. ún.—Většina obyva"
telstva protiví se zvláštní volbě ná-
stupce kongresnfka Craina, za 11tý
distrikt a nebude-li k tomu nucen zá-
kony, guv. Culberson vyhoví přání
lidu. V tuto dobu jsou rolníci za
městnáni a volbou byli by omeškáni;
dále nově zvolený kongresnfk slou-
žil by jen kratičkou dobu do pravi-
delných voleb a vydání s touto mi-
mořádnou volbou spojené by sotva
za to stálo. Kongresnfk při
pravidelné volbě zvolený, může do-
sloužit lhůtu zemřelého Craina a pak
svou vlastní a ač se guv. Culberson
dosud nevyslovil co hodlá učinit, stá
vá pochyb že bude volba odbývána.
Záležitost ta předložena státnímu
návladoi k rozhodnutí, zdaž v tako-
vémto případu, guvernér jest nucen
neprodleně novou volbu ustanovit!.
—Guv. Culberson a státní sekretář
Mayfield odjeli do Washingtonu o-
hledně karanténních hranic státu
Texasu; oni chtf příměti sekretáře or
by Mortona, by odvolal své nedávné
ustanovení na změnění karanténní
čáry a posunuti téže k jižní hranici
Kaneasu a prohlásil onu, již texaská
dobytčí zdravotní komise ustanovila
Hranice, kterouž Morton ustanovil
byla by na újmu dobytkářským záj-
mům zápalního Texasu.
Cyclone, 17. ledna.
Ctěná red. Svobody!
Opět se chápu pera abych několik
řádků napsal do Vašeho listu. Po-
časí je u nás špatné, neustále prší,
tak nemožno v poli pracovat ani ni-
kam jet, nebo každý má strach aby
nezůstal sedět v tom blátě.
Tento týden zde slavili sňatek p.
A. Kohoutek se sleč. Maňákovu ze
Cyclone; dnes si ji vezl domu na
Seaton, ale se čtyřma, měl strach
aby "nezabokoval"
Náš rodák p. A. Hradečný se též
vzdal městského života a postavil
štoru na Seaton; jest-li už prodává
není mně známo. Já myslím, že to
rolníkům na škodu nebude; když se
jim nebude líbit u jednoho kupovat
tak mohou jít k druhému. Nového
u nás není co by za psaní stálo.
Úrody loňského roku byly procho
dici; bavlna dala asi průměrně půl
balíku po akru a kukuřice od 35 do
50 bušlů po akru. Kukuřice jest
tu tolik, že se některým rolníkům
ani do kribů nevešla.
S úctou Pozorovatel.
Ellinger, Textu.
Milá Svvobodo!
Po dlouhém deštivém počasí má-
me opětně suché, tak že můžem s
polní práci kráčet ku předu. Kom
zde ještě žádný nesází. Nového zde
mnoho není. Minulou sobotu byla
odbývána taneční zábava u p- 8tibo-
ry. Hrála tam fayettevillská kape-
la. Zábava byla dosti četně navští-
vena, též tam bylo několik heikých
maškar; vše skončilo v pěkném po-
řádku. Na druhý den, což připadlo
na neděli, byl pořádán maškarní ples
v síni na Ellinger. Hrál tam p. J.
Hlinský na svém flašinetu; bylo tam
asi 25 maškar, z nichž nejkrásněji
ustrojena byla slč. F. Křenkova. Ně
kolik jich bylo ustrojeno za negry,
což dodávalo vzhled téměř odstrašu-
jící.
8 pozdravem na všecky čtenáře a
Ammanntmlle, Texas.
Milá Svobodo!
Již jest tomu dávno co jsem do
Tvých sloupců nepsal. A jest mně
to divno, že žádný z naší osady ne-
píše do “Svobody”, ač jest zde dosti
odběratelů. Naše osada kráčí ku
předu. Před dvěma roky nebyla
veliká, ale nyní tu máme dvě džiny,
dvě kovárny, dva lékaře, dvě školy,
jednu lékárnu a tři hostince ve kte-
rých čerstvé nikdy nechybí a té čer-
vené takéme a pak spolkovou budo-
vu, kdež zdejší osadníci odbývají
schůze. Také míní tam spolek ka-
tolické besedy uložit své knihy. Tak
se zdá, že máme všecko, ale přece
nám ještě něco chybí a to je dráha.
Kdyby jel vlak přes Ammannsville,
tož by naše osada tak vzrostla,* že
za pár roků by se vyrovnala kterému
koliv městu v okolí. Já jsem sly-
šel, že za dva roky zde pojede— ale
já tomu nevěřím.
Dne 14. t. m. přihodilo se pachol-
kovi, který slouží u p. Jos. Stavino-
hy neštěstí když oral. Něco prý se
mu pokazilo na řemení, on vzal nůž
a vlezl mezi mezky a spravoval to.
Tu prý přiběhnul pes a běžel kolem
mezků. Ti jak jej zhlédli dali se na
útěk a on zůstal mezi nimi. Smýkali
jej dvacet kroků. Pluh, kterým oral
vjel mu do levé nohy a vyrval kus
masa nad kolenem. Lékař Schawe to
viděl a hned k němu běžel; zastavil,
mu krev, která moc tekla. Když k
němu přišel byl bez vědomí. Pak
jej vzali na nosítka a donesli k Jos.
Stavinohovi, domu kde byl ošetřo-
ván. Nyní prý jest mu lépe. Nevím
zdali to bylo tak, nebo jsem tam ne-
byl, jen co jsem slyšel.
Dne 16. t. m. pořáial náš rodák
p. Vacek maškarní ples. Jel jsem
také se tam podívat, ale s tím úmy-
slem brzy domu se vrátit. Když
jsem tam přijel hudba již hrála a ta-
ké již tančili. Masky tam nebyly
žádné, až tu najednou se jich nahr-
nulo asi třicet; když přišel čas a
škrabošky dány dolů, to jsem se sám
divil, nebo ani mého známého jsem
nepoznal. Pak nastalo tančení, kte-
ré trvalo až do třech hodin. Zábava
skončila po tichu, to jest co se mi
líbf.
Teď něco těm starým pannám. Ví-
te panenky, letos je přestupný rok,
proto byste měly pamatovat na to a
hledět se vrazit pod Čepec. Nezapo
mete při tom také na mne. Já nej-
raději čtu dopisy a tu onehdy jsem
četl dopis od “Miss”. Píše že umí
dobře anglicky a že hodlá se státi
redaktorkou novin; to bych jí přál, a
hned bych si noviny od ní objednal,
nebo od slečinek by zajisté byly lep-
ší než Svoboda, ač jsem přesvědčen,
že lepšího listu dosud není než jest
Svoboda. Pozdrať na čtenáře a spa-
nilé čtenářky Svobody. Jiřík.
val bouřlivý potlesk obecenstva. Ob-
zvláště p. Terd. Genzer hrál úlohu
správce znamenitě. Také všecka
čest slečnám Johaně Lednického a
Agnes Kurečkové, ač jsou teprv za-
čátečnice, tož přece musí každý do-
znati, že budou-li se i na dále tak hor
livě snažiti, tož mohou ochotníkům
dobře prospěti.
Po divadle byla taneční zábava,
vše se v dobrém pořádku bavilo. Ku
konci měl jsem smůlu, že místo spo
lečníce, dostal se mi na begu společ
nik, ale nevím jak se to stalo, neboť
ač nepršelo, přece chudák trochu
zmoknul, tak Že vypadal jako zmo-
klá slepice a já chtěj nechtěj musel
jsem ukázati lásku k bližnímu a vě-
sti ho domu. Ale co čert nechtěl!
Ještě jsem neujel ani ua tři sta kro-
ků, když tu pojednou bogy zůstane
stát a mrcha šimel ten tam a než
jsem se spamatoval a překvapení ne
bylo ani pomyšlení na chycení jej.Ně
jaký darebák ze zlomyslnosti naře-
zal mi tažní řemeny, člověk tako-
vý zasluhuje opovržení od každého
poctivého občana. Co teď Honzo?
Přemýšlím a snažím se přivésti mé-
ho společníka k vědomí, ale ten po-
řád vedl svojí, že prý to dobře jede.
Dávám mu na srozuměnou že nemá-
me šimla, že musíme bogu sami tá-
hnout, ale nic naplat; on na to že
prý jsem ho měl dobře nafutrovat.
Viděl jsem že nic s ním nesvedu.
Tedy svlíknu svrchník a zapřáhnu se
do bogy sám a táhnu jako mezek,
div mě oči z hlavy nevylezou. Kdy
by to byla alespoň některá z těch
krásných dcer Eviných, co jsem na
bále viděl, tu bych byl s radostí ta-
hal, třebas bych měl jazyk na půl
yardu vyplazený, nebo jeden sladký
úsměv anebo nějaká ta pusinka by
to všecko spravila, ale táhnouti tako
vého kolohnáta, to by vám zajisté
laskaví čtenáři nebylo do smíchu.
Jak ale obyčejně bývá, neštěstí ne-
přichází samo a to se i u mne výplni
lo. Stala se mi druhá nehoda jenž
musí zajisté každého kuřáka až k
pláči pohnouti. Já sice náruživý ku
řák nejsem ale večer si rád zabaf
čím, nebo vždycky slýchávám že člo
věk dostane jiné myšlénky. A tu ta-
ké v onu osudnou neděli přijdu do
mu a rozsvítím světlo. O hrůza/
děsný pohled se naskytuje oku mé-
mu; dva kocouři a jedna kočka de-
rou se o mou krásnou tabákovou mě
ohuřinu. Můžete si laskaví čtenáři
pomyslili jakou jsem radost z toho
měl. Mimoděk přemýšlím o nějaké
odplatě; ale kocouři dobře věděli co
je očekává, bác do dveří a už byli
pod domem. No ale už máme dosti
těch hlouposti. No, už to tak bý-
vá, jeden něco chytrého a druhý ně-
co hloupého a tak se to promíchá.
Nic bych si nepřál jenom abych to
ho darebáka co mi ty řemeny poře-
zal mohl do bogy zapřáhnout! as tím
dopisem osobně mohl p. redaktora
navštívili, tu by mu zajisté chuť pře-
šla řemeny někomu pořezali. Po
druhé když to bude chtít udělali, tož
nechť dbá trochu slušnosti a jde se
dřív opovědít.
A nyní o tom počasí. Sotva se
matička země trochu osušila už zas
ten Pluvius ty stavidla začíná spou-
šiěti ale pan severák mu to trochu
pokazil. Jak jest vidět dostali rol-
níci laskominy na tu 7. ot. královnu,
kde je co zeleného všecko se brechu
je a trhá a jenom bavlna se bude se-
ti. Dejž to Bůh aby se nesklamali
ve svých nadějích. Já bych též bre
choval ale nemám co. Mnozí farmě
ři by si měli hledět vfce chovu hově
zího dobytka a jinších plodin a zís-
kali by při tom také tolik ne-li víc a
při menší práci.
Už jsem měl strach až začnou ty
krásné dcery Eviny ten list redigo
vat co se to s námi mužskými asi bu
de dít. Těch našich bychom se ani
nemuseli tak strachovat, ale ty co
psaly z Waller ty mají safraportsky
Hermis, 93. února.
Doufám, že tento můj první dopis
bude uveřejněn. Počasí máme zde
jako jinde, sotva že zem trochu obe-
schne už zase prší. Co toto píši,
prší tak, že je všecko pod vodou.
Rolníci s práci pomalý pokračují.
Na 20. potkalo neštěstí p. Fr. Kuta-
če. Jeho 14 létá dcerka šla chytali
ryby do potoka se svou čtyř lelou
sestřičkou. Kutačův dělník šel za
nimi a volal je, aby šly domu, ale ta
větší nechtěla jiti, tedy on vzal men-
ší a šel domu. Po chvíli šel tam zase
se podívat, ale dcerky už nebylo, jen
jeji “bonet” nalezl. - Nedaleko oral
syn p. F. Ermise, ten přiběhl a oba
dcerku hledali, nalezli ji ve vodě.
Hned ji vytáhli a počali ji křísiti,
ale marně. Každý si může předsta-
vili jaký žál to spůsobilo jeji rodi-
čům. Asi dva měsíce před tím sotva
ji zachránili před těžkou nemocí.
bez duševního spsobf vfce zla než
dobra. Vzdělaný tramp jest výsle-
dek prvního bez poslednějšího.
Myslím že by bylo nejlépe, kdyby
zdejší dvě školy se spojily. Kdyby
se to docílilo a škola důkladně roz-
třídila, byla by to jedna z nejlepšfch
škol tohoto okresu. Obě školy na-
vštěvovalo letos asi 230 žáků. To by
vfce než stačilo pro čtyři učitelé bě-
hem svobodného vyučování Potom
by mohl být počet učitelů umenšen,
dle počtu navštěvujících žáků. Pak
ti, jenž by rádi své dítky posílali do
školy osm až devět měsíců, měli by
k tomu příležitost, čemuž nyní tak
nenf. Německé a české dítky byly
by sem posílány z vůkolníoh osad a
mladíci—letos jsme zde měli jedno-
ho—kteří neměli příležitost navště-
vovali školu, když k tomu byli o-
právněni, použili by této příležitosti
a súčastnili se vyučování. Každá
škola měla letos jednoho žáka, jenž
zde stravoval, a počet takových by
se zajisté rozmnožil. Kdyby ae spo-'
jení škol docílilo, učitelové pracovali
by s lepším úspěchem a větší zájem
pro školu byl by pociťován vůbec.
8 nynějším počtem žáků a zvýšením
státního platu na každé dítě pro příští
rok, svobodná škola trvala by pět
měsíců na přes rok.
Příští pondělí budu pokračovat s
vyučováním a dostaví-li se dosti žá-
ků, budu vyučovat dva měsfee. -Pro-
sím, posílejte dítky své pravidelně.
Ku konci vzdávám díky všem, jenž
brali jakéhokoliv účastenství na ško-
le této, dále vldp. Chromčikovi, kte-
rý nás poctíval svou návštěvou, svým
spolu-působenfm a svými poučnými
výklady.
William Kilers, princ,
Fayetteville, Tex. 22. ún, , ,
tost zameškali, snad tě některá po
padne, třebas bys měl i pod panto-
flem býti. Hned na to v neděli se
naviksuji a napucuji a hajdy do bá-
lu. Ochotníci dávali právě divadel-
ní představení; hráli dva kusy a. si-
ce: “Hrabě v šatlavě“ a “Tři politi-
kové.“ Co je pravda to je pravda,
líbilo se to každému což nasvědčo-
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Haidusek, A. Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 11, No. 7, Ed. 1 Thursday, February 27, 1896, newspaper, February 27, 1896; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1458303/m1/1/: accessed June 12, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.