Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 1, No. 8, Ed. 1 Thursday, February 11, 1886 Page: 3 of 8
eight pages: ill. ; page 40 x 26 in. Digitized from 35 mm microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
-ft.v
UhlKM
ni
• kun
m doml.VMM i»Kl.
Odkud toho koněť“ ?
Tsďpřitel
směji být vy dáay je,
pfivásaljl kbrá**aeb
právník • pozemkový Jednatel,
LaG T*xab.
řZtaoítidMlctdm W.SEX
spali jame ze
dobrou záruku.
JJROWN * DVNN
LaOzamom, Tma*.
|eli na bídných her-
divení, xpařil jsem
vartu, kžand*
bohému muži Času k zotavení * já vám vše vysvětlím. Bydlím I né
mil západně odsud, a poatrádám již pe delší čae několik kusů ho- chi
'tó
mftcboTOT^-
LaGhanub, tbxai.
LaGrakob, Tma*.
-
Prémii dostanou
Weimar
kradl
Obstarávají půjčky pe»*a >• dotaM
Office nahoře v budově svobodných
zedníků.
a. a. HOlrt,
pHELPS A LANÉ,
právníci a pozemkoví Jednatel*,
plynulo
bytkáB čekají aa
11 (poletu*, on i
né pteptaU sen
co ee přihodilo,
len lam ’Oba
LaGbaisgb, Triua
X,
krtrýeh členů kongresu tou vypinavueU.
vystaaců
l» seděly, tu vrátivši se domů plna vata-
ku vyslovila aa ku evétau manželi,
lit-ď— Um> ** -»■ r*>-
Který tiyn nyi fliecntic Tcimi pyftny, ze
jeho veličen stu králi Ipautlatomu potupa
■ v wift
gK"
ského, klatá pocházejíc a Bej vy Mí šlechty
byle uhlaseaosU a dvornosti Uvykla, toto
Jednání presidentovo náramdř dopalova
lo. Když jednoho dne pH hostině, Jeli-
koá trochu poeději pHila skoro na nejaas-
tím konci stolu sedět! musela, kdežto
dcerami svýssi od něho k hostin* byUpo
sváni, rozsazoval Je rozličných stupůů
důstojnosti jejich ani dost málo nedbá
lu urážkou manžeta, ay tomto případě
dlužno takovbu urážku povalovat) ta
předplatitelé na „Svobodu“ np.
1J. Galii* v Schulenburgu, p. Jot.
mnohý tímto
pHmým bratrským jednáním presidenta
Office v příšerní v budově svobodný*
zedníků
Oirjtek »«;d «<■***■
jfot
.tnuli
že sotva lze očekávali, aby kdy bylo sní-
te no
í» střevíčku. Jaká to kouslo, malá
krásná ženská nožkal I nejhortlmu ma-
teriál léto vi se mftěa přihodit, že pH po-
hledu na hezounkou nožku v pikantním
střevffiku stane se poetou. Libá Kutný
střevíček. Jemui dopřáno obmykat tak
vzácný poklad, tiskna jej roztouženě k
srdci, pije z něho ěampaBskě anebo ko-
nečně - uplatí óčet, který Js bohyně Je-
ho diuěna u obuvníka. Majitelkou hea-
ké pikantní noiky a nadřených citů Jut
též maďarská Jedna umělkyně, tlen spo
lačnosti uherského divadla pro lid, v je-
jich* lilách koluje ohnivá krev Hlováků,
plas rosmaru a vtipu. Tato dáma, Je-li
při bortině jak náleli livo a veselo, vy
snamenává toho neb onoho ta svých
ctitelů'tím. íe mu podá svůj střevíček,
aby Jí z něho připil lampaftakým. Šťa-
stný ten smrtelník naleje do pantoflffiku
šampaňské a vyprázdní jej na počest
spanilé hostitelky. Jeden ze zbožůovate-
lů krásné umělkyně byl ale Ji* po n*ko-
lik večerů velice netrpěHV, čekal stále,
a* jej madame obvyklým způsobem vyz-
namená, avšak nadarmo. Připadl tudíž
na znamenitou myšlenku. Blíže dvoří
ložnice nalezl pár roztomilých střevíč-
ků, chopil se potají Jednoho a nich a
strčil jej do kapaný. Kdy* podáváno
řampaBeké. vytáhl rychle střevíček,
pronesl ohnivý přípitek a vypráadnll
Jej jedním doulkem, dřivá ne* mu v
tom mohl někdo zabrádlt. Věeobo-
ený dřu. Madam* vyskočila a prohls-
étadovny a teta jim (Mnka sdělil: „■» K
stlnská Js volna l» tisíc zlatých vyplatit,
ale jak to rozumí, Jedl
vanou podmínkou, žs
každého se vyptával, co o tom soudí,
Kdosi hleděl presidenta omlouvali tím,
ěe on co republikán nemosí uznávali
předpisy dvornost* evropské. Na to by-
lo mu odpověděno, ěe důstojnost Jeho ve-
ličenstva krále španělského nesmí ulrpě-
u «• - w??1' Jenl rel*bHkáue'» ' "
tSS. Zvláště choť zástupce trvala na
hromáldila značný lnění, a Robert má
ee ny^í dobře, a Čeho* vysvítá, ie I u
Mutováni kávy na ertrově Jav*. Jako
čnjovafk. který v*ak Ju v aápadní čártl
oslova Jávy se pěstuje, Jest pěstování
kávy, nejdfileiitějií to rostliny na osjro-
vilom Jed lněná hornaté krajiny ohme
seno. Ve výM « — * tisíc sttevicA duří se
nejlepěí káva, kdetlo dále nahoru ehlno-
vé stromy se pěstují Kávovník vyžadu-
je prstaatou půdu, stín a žádné pHlitaé
k* keře s tím tmavým Ibtím. třetoovitý-
mi Jahodami, s těmi rtlnaými stromy,
jel sem tam mezi nimi rostou, mnohem
pěkněji ee vyjímají, ne* byte to* kte-
témkull tiakeřulM Udh Kel motlb '
^n* v-řwvl
»tém a sousedních distriktech. Ofltee
nahoře na
zadosUtčininí. Bylo ledy usaeáeno, *e
vyslanec sám dojiti má k presidentovi,
by o zahostučlbění Udal.
O tomto spiknuti dostalo se Jeffersono
vi v čas pokynutí, i připravil ae, by Ipa-
n«lsk< ho zástupce zvláštním způsobem
uvítal. Druhého dne dal se onen áleeh
Uc ohlásit! a president vzkázal, K, ihned
vstoupili může. Zástupce byl v pará-
dním obleku ovětnný němými řády u.brl-
liMtyjako v Apunělích mezci ověteni
bývají zvonečky a pentlemi. President
viak neměl na sobě ani vestu, ktendu
měl, přehozenou jen jednu, a Jen na Jed-
né. noze botu, druhou ' pak drže) v ruce
chtěje JI Wbůff. Obouvaje JI žpanějské-
ho „ezcellencpána" po bratrsko vítal:
„Ach, milý pane, těM mne vás viděli.
d dobytkem Jeli společo* na trh nakou
pit dobytek a měli tři dohromady #0 tisíc
stalých. Poněvadž do města přijeli v ne-
děli. tedy o den dříve než byl trh, a pení-
ze při sobě pořád nosit nechtěli, dali za-
volat majitelku hostince, v n*m* přebý-
vali, a požádali ji, by těch 150 tisíc u sobe
uschovala, dokládajíce aároveh, bý pení-
ze žádnému “ *
ka, stíhlo ji víak stručné neětěstf, před testi lety úplné oslepla. Paměť
má posud výlKirnou a vykládá svým vnukům a nám události se svých dět-
ských let a my rádi ji posloucháme ‘ 1 ’ r ;
no viděli, jak ob* tyťu roatliny vedle so-
be se daří a Jak brambory po celý rok
bambule načasují. Tak pravidelná Jako
eukrove zady a rýžové pole sady kávovní
ov*em nejsou, a to JH proto, ěe táhnou
Výkřikem sestry přilákána vyila do síně arhbená stařenka —poznal
mi v ní hned svou matku—-a na okamžik zdála se zraku svému navěřti.
>že dobrý! mé děti —můj sen se splnili Ui ráda umru, když jsem vás
atřila.“
A líbání a objímání nechtělo bráti konce. Nejhfih- vodilo se při tom
rrltovl, který eapomníl na poraněnou ruku a vfcekráte bolestné se obra-
Ličiti naíe pocity při nenadálém tom setkání se srdcí tak příbuzných,
10 by věcí nethožnou. „Jsem přecvidčen, le čtenář, má-li prdoe na pra-
ní místě a oboýá-li toto v sobe city rodinné, dovede dojmy našeho
t podivného sejiti se snadno uhádnout). — “
Zbývám! jeítěpřipomenout!, lěprostřednictvím našeho švakra zakou-
11 jsme v jeho sousedství každý po 100 akrů prérie a tolik lesa nedlouhé
látky a příští rok jsme se sem nastěhovali. Vedlo se nám velmi dobře,
takže jsme nejen první koupi snadně zaplatili, nýbrž koupili i pozemky
kahotový penis pro svédttky. My staří pomýšlíme již na oapočřnek.
JjOBBON A R08ENTHAL,
právníci • pommkoví jednateli,
- LzOnznán, Tuza.
itojskému doupěti. Jsa asi na dostřel odsud, sly.iel jsem prudkou hádku
^.přijede blíže, spatřil jsem, jak vás ona ježatá opice s koni stáhla a kterak
tento černý zbůjník,“ při tom ukázal na négra na zemi ležícího, „vaíeho
přítele, který vám ku pomoci přispěti chtěl, na převaz chytil; a k zemi sra-
zil. Bez rozpaku vypálil jsem na lotra a že jsem nechybil vidíte- Ostat-
- ní dva ničemové vidouce, jak druhu se vede, dali se na útěk.“ Pak obrá-
tiv se k bratrovi na zemi sedícímu, ptal ee: „Jak se daří? Bylo vám ublfže-
ženoř“
„Cítím bolest v levém rameni.“ ----; - -------——
Prohlédnuvše ruku bratrovu, shledali jsme, ie má tuto vymknutou.
„Dnes musíte býti mými hosty,“ zval nás náš osvoboditel. „Moje že-
rás ráda uvidí. Mimoto má tchyně vyzná se dosti dobře v léčení a pří-
teli vašemu může posloužit!.“
S radostí přijali jsme pozvání.
Cyrilovi jsme pomohli na koně a zvolna,ubírali se k západu. Náš ho-
stitel byl muž sdílný a upřímný. Cestou pověděli isme mu, sá jakým ůče-
lem jsme sem přijeli. Schválil nám půdu ve zdejším okolí a zdravé polo-
Slunce bylo již dávno s obzoru zmizelo, hustá tma zastřela krajinu, a
my tepali přes vrchy a doly, rokle a výmoly neschůdnon cestou za svým
vadoem, jenž klusal vždy v předu jistě a bezstarostně, jako by se za bílého
dne V dlážděných ulicích procházel. Konečně les zřidnul a my octli se brzy
na prérii.
„Vidíte tamhle to světlof To jest mftj domek,“ pravil náš průvodčí,
když se před námi v nevelké vzdálenosti světlo zablesklo. „Má rodina do-
sud k spánku se neuložila; čekají, až se vrátím. Slíbil jsem tak uěiniti
Med setměním, a tu jsou o mne ve starosti.“
> 1 • Jasný měsíc vyhoupl ee nad vrcholky mohutných dubů a ozářil proti
i teárn stojící úhledný domek obroubený stromovím adále za ním bylo pozo-
i , pováti pole kukuřičná a bavlněná.
Štěkot psů oznámil náš příchod domácím a když přijížděli jsme ku
itům, čekala nás tu již hospodyně se třemi dftkamí <
„Vedu ti hosty, krajany,-milá ženuško,“ pravil háš přítel, když vyptá-
italo, jsem es jich dosud nezeptal na jména— byli
z Moravy, a vesnice L. pod Hostýnem,“ pdvětím kráčeje
líbaje,
a koupil jsem ho od člověka poctivého,“
** d°,U1 1 dri»'ů T* viak
I* Tea kůS it«*til ee před měsícem mému sousedu!“
Na pokřik teaařihnali ee jhí |va černoši zbůjnicky vyhlížející a pta|i
^tmUUtoděSř hučel tento. „Tohle je DžiníAv kůfi, znám ho, a
vděčnosti se zasnoubíte. tázal se po příčin* této neobyčejné vose-
Novomanželé odjeli do Pitteburg, a
Robert, onen věrný Robert za nimi tam
následoval, Jednoho dne, kdy* právě
tel okolo krámu manžela ženy té, na-
skytnul se mn děsný pohled. Bud, kte-
rý z prvního poechdf m«l být spuMn,
spadl dolů a muže mlleky Jeho usmrtil.
Rychle vstoupal do domu. .
..Zdaž ví Již neKastná vdova,oo se nej-
nověji přihodilo ■ •" -
„Práv* tam knčhvedoncí odchází,•' do-
stalo se mu za odpověď. ‘ ""
To uslyžet, a co nej kvapněji výběh-
pouti na ulici bylo dílo Jednoho okam-
til kus pole a při něm z lesa vyčnívá-
zpustlosti kolem baráku panující po-
all jsme nnea, že zde bydlí černoši Na obvyklé „hallo“ vyřítilo se asi
1 tuctů vychrtlých psů a za nimi vyšel hranatý négr odporného vzezření,
hlédnuv náa pobízel nás dovnitř. Neušlé mi, že ee Mlíbenfm na mého
oně pohlíží. Tázal jsem ee jej na cestu do F., on vlak neodpověděl a u-
chopiv koně mého za uzdu, ptal se: ' „
Drzosti négra pobouřen, nahnu se přes koně, a chci jej pěstí po hlavě
uhoditi, abych se tím ‘spíše z drápů lotra dostal, tento však uhnul a já
pozbyv tak rovnováhy, byl Jíém protivní Fem skoně stržem. Nastal mezi
mi prudký zápas. V tom uslyším vykřiknout! bratra, pak střelnotí ránu
laupěaf aárovefl. Byl jsem svým sokem příliš zaměstnán a neměl jsem
kdy ohlížeti, co toho příčiném* Najednou mne černoch pustil a pádil
ryč. Ohlížím seviechen rozčilen, co přimělo jej útěku. Tamowidím u
;romu uváaaaého pěkného bělouše, a přece negři přijeli na bídných her-
Když probral jsem se poněkud ze svého udivení, spařil jsem
bratra asi dvacet kroků odsud na zemi ležeti a *ad ním schýleného bělo-
nůž rozevírajícího. Jedním skokem byt jsem u nich — Stu teprve
pozoruji, že Oyril má na krku zatažený provaz, jejž cizí muž pomoci nože
snaží ee odstranili. Opodál leží jeden z černých lotrasů, bolestné vzdechy
chvílemi vydávaje, v louži krve. . . , ,«A. . „ i .
„(Jo ae to stetoF4 tážu se bratra, když nepříjemného obvazkuhylspro-
štěn.
„Ach! krajané!“ praví cizinec po česku, pravici mi podávaje.
„Dejte ubohému muži Času k zotavení a já vám vše vysvětlím. Bydlím
asi deset i
ný jinoch tiskl k srdci, psk vypukle v
•mích, pHBTubovsli Tttctai
přítomní hosti Mladík vleček pomaten
losti. „Vfta-II pak, pravíte tou madamě,
.,z čeho jste plit Ze střevíce mé komor-
aét“— O kouslo malé ženské nožky,
kterak Jsi klantavéU,
▼niku nebyly před časem olrhávéný, Jsou
na polích v rovině postaveny malé rtráž-
né domky, stojící as Čtyřech kůlech, Jichž
obyvatelé ovtem také kradou, ale přec ne
toUk, Jako by se dělo,-kdyby těchto Mra*
býti aíků nebylo. Ostatně ona zvtaítaí chuť,
která kávě ceny dodává nenalézá se pou-
ze v zrnkách jahody, nýbrž 1 .slupině v
listech i v kůře. Rozkoueáme-H nějaký
kávový list. Jeví ee chuť ta velmi silně,
viak k potřeb* jsou nicméni jen jahody
kávové. A vtek měkká tteUevitá slu
plas kávy je té* u některých zvířat velice
oblltona, a ta. Jak samoto rozumí, nevy-
hledávají práv* ty nejhorií jahody.
Nucené pěstování kávy — mimo to vlá-
da donucuje jeětě k pěstování cukTOvní-
ku—jest pro státní příjmy Indie pršme-
nem nejvydatnějtta. Jsouť domorodé!
povinováni, na pozemcích, je* za přQib-
dné uznány byly, kávovníky pěetovati,
jichžto výnos odévsdati musejí vládě po
Ů*ažpo7jdolarecbspplkul (piku! Mtik
co iů* líbená kdežto cens plkulu na trhu
MsžSO dolarů obaá*l. Vláda má tedy
výhradně právo obchodu a kávou, a Jiným
způsobem žiilný domorodec, žádbý K»r<>
dan kávu na trh přivěsil* nemůže. To
bylo příčinou, že pováta! jakýsi drah u-
d*MČŮ, kteří aby se zalichotili vládě vle-
čko by Jen kávovníkem posásetl chtě-
je tam dneska zima, coT Bude vám II-
bo'sklenku kořalky, trochu ee zahřitT“
Toto u diplomatů sotva užívané uvítá-
ní milého Uschtlce a zástupce krále ipa-
nělského velice pomátlo Vykoktal ně-
kotlk slov, splŽ o dčeli své návltěvy se
zmínil, a pln rezignace nastoupil zpáteč-
ní cesta domů, kde své choti a přátelům
diplomatům tekl, že by to byte acela
marná práce presidenta republiky ame-
rické chtít poučovat a té dvornosti evrop-
ské sísatl, s doložil, že Jelikož Jiné porno
cl není, musejí povolit! sami.
Odměna věrné Maky. Roku 1888 žita
Ve Washingtonu sličná mladá dívka,
dcera bokatého otce, a tamtéž mladý ku-
pecký mládenec, Robert Chapman, Jenž
o ruku mladé dámy ee ucházel. Dívka
proti tomu nic neměla, za to vtek otec,
a po krátkém rozmýHení vzala si Jiné
ho, bohatého muže. Jehož Jí otec voli
ee byl odporučoval. Tři mčsíoe trvalo
Kaatné manželství, tu manžel najednou
přitel o život spadnuv s koně. Robert,
první milovník, nabýval nové naděje, a’
hleděl starou známost obnovili, avtak
neučinil rozhodující otázku v čas a Je-
dnoho krásného dne obdržel pozvání
ku sůatku své milenky s Jiným pánem.
Po dvou letech přestéhovali ee tito
manželé do Byracaee. N. Y., kde* man
žel ua cholera zemřel. Robert byl tú
hned zas i chtěl právě učinili tu důle-
žitou otázku, když mu mladá vdova o-
snámlla, že muž Její obchod svůj v tako-
vém nepořádku zanechal, žo aby ztrát
neutrpěla, jeho obchodního společníka
za muže vžiti si musí.
8 třetím manželem přestěhovala as
mladá žena do Dotroit, Mích , kdež o-
ba po několik roků živl byli. Jednoho
dne nalézali te na parníku Jen* právě
konal cestu k zábav* cortujidoe. Přižit
bouře, loď vjeta na mělčiny, a man*e! dta si ponorně střevíček, který'nndte
nalezl bod troskami lelimi smrt vn i ‘ “ .... - .
vlnách, kdežto choť odvážljVoeifJlM: ho súdch, kterému pHavuhovnli eMchnl
koní nebo zle ee vům
ÍOTý"b''’
Místo odpovědi zachechtal ae černoch odporně a koně tím pevněji
držel.
Většina našich spolucestujících usadila ae ▼ okresu Bnrleson, jiní ve
jame ei tak do vánoc pěkpých púr tolarů.
NapKšti rokTiWtonljlzto od jtotěba Afateřikůna farmu padeeiti
akrů. Bok byl úrodný, bavlna v ceně a my pomýšleli na přearok vlastní
krb’ ti zajožiti. Mt' rodina čítala čtyry Členy a i bratrova o malého kři-
klounaso —— •- ■ — ■
* H Kdyů tedy na
i většinou průce byla skončena, vydali jsme se a
•křesu, posemky si prohlednouti. První noc vy-
nebem. Druhého dne po poledni ztratili jame cm
a* octli jsme ee na malém aivrší, od-
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 1, No. 8, Ed. 1 Thursday, February 11, 1886, newspaper, February 11, 1886; (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1294601/m1/3/: accessed June 13, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.